Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ze školní korespondence z let 1995 - 2005

.

Nedá se ani spočítat, kolik jsem dostal nebo naopak napsal "služebních" dopisů za svou ředitelskou kariéru. Bylo jich určitě na tisíce, ale jenom pár desítek z nich jsem si odnesl na památku domů a některé i zařadil do rodinné kroniky, kterou jsem v r.1985 zdědil od jejího zakladatele - mého dědečka Josefa Bárty, též bývalého řídícího školy ve staré Porubě (www.staraporuba.cz). Některé dopisy z posledních 10 let mého ředitelování, které by mohly zajímat i některého ze čtenářů tohoto webu, zveřejňuji v této rubrice. Z posledního mého školního roku 2004-05 si pak dovoluji zveřejnit také některé textové zprávy, které jsem obdržel v době mého nemocenského stavu na svůj mobil od mých spolupracovníků, studentů a přátel.

.

Od národního umělce Ivo Žídka, člena Opery ND

Vážený pane řediteli,                                                            v  Praze dne 15.3.1995

posílám požadovaný příspěvek do Vašeho jubilejního almanachu. Doufám, že nezabere příliš mnoho místa. V uváděných souvislostech jsem se nemohl vyhnout určité dávce sentimentality, ale to snad je pochopitelné. Případné pozvání mi zašlete laskavě včas a na mou adresu, aby nedošlo k podobnému politováníhodnému nedorozumění, jaké provázelo mé jmenování čestným občanem Kravař, o němž jsem se dozvěděl s měsíčním zpožděním.

Přeji Vám a Vašemu ústavu hodně zdaru a snad - nashledanou.

S pozdravem Váš                                                                                      Ivo Žídek

Odpověď ředitele Ivo Žídkovi

Vážený Mistře,                                                                   v  Hlučíně, dne 2.4.1995

srdečně Vás zdravíme z Vašeho rodného kraje "na Modré straně..." a upřímně děkujeme za Vaše krásné vzpomínky na dětství, které jste prožil a jehož součástí byl i náš ústav - letošní jubilant. Snad nám prominete naši neskromnou touhu uvítat Vás nejen při vlastní oslavě jako jednoho z našich čestných hostů, ale také na jevišti hlučínského kulturního domu v rámci slavnostního programu, v němž by měli vystoupit pouze ti, kteří někdy prošli "branami" našeho gymnázia. Rádi bychom ukázali všem přítomným významné osobnosti, které vyšly z našeho ústavu a proslavily se daleko za hranicemi nejen rodného Hlučínska, ale i celé naší vlasti.

                                   Za všechny kolegy i studenty                         RNDr.Jiří Bárta

Odpověď Ivo Žídka

Vážený pane řediteli,                                                            v  Praze, dne 25.5.1995

trochu mě přivedlo do rozpaků Vaše přání, abych se oslav zúčastnil i aktivním vystoupením. Nicméně "to beru", pokud budu zdravotně na únosné úrovni, zazpíval bych krátký výběr z Janáčkovy Moravské lidové poezie: Láska, Kouzlo, Oříšek lískový, Bolavá hlava, Muzikanti...

                                                                                                                 Ivo Žídek

Od Jaroslava Horáčka, člena Opery ND

Vážený pane řediteli,                                                                         Praha L.P.1995

ani nevíte, jak velkou radost jste mi udělal Vaším dopisem. Samozřejmě 7.10.95 přijedu ! Musím vyjet brzy ráno, neboť 6.X. mám představení, které musím dělat. Dejte mi, prosím, vědět, v kolik hodin bych se u Vás v gymnáziu měl hlásit a v kolik hodin by mělo být mé vystoupení. Myslím, že by se hodily Večerní písně B.Smetany a nějaké árie - Kecal, Vodník atd., to už si vybere Váš klavírista - možná, že by mne mohl doprovodit R. Adamec (jestli žije a kraluje ?). Moc se těším.

                                                                                               Váš Jaroslav Horáček

Od prof. Ilji Hurníka, Dr.Hc., hudebního skladatele a spisovatele

Milý Jirko,                                                                                      Praha 3.5. 1995

Váš almanach mě udivil, zvlášť ony filosofické výpovědi studentů, zřejmě nevyčtené. Vane tu živá, tvořivá atmosféra školy a nepochybuji, že i ty máš na tom nemalý podíl. Vaše starosti o šestileté gymnázium mi připomíná náš boj o šestiletou konzervatoř. ten naše Umělecká rada vyhrála - zatím, ale ministr Piťha ji rozpustil a ministr Pilip o ni asi také nestojí. Na tu Vaši slávu bychom s Janou rádi přijeli. taky znělku Vašeho gymnázia rád vymyslím, jen musíš určit, pro jaké obsazení. Nejlepší by byly 3 trubky z Filharmonie, Chce to perfektní hráče, jinak z toho bude dechovka. Při slavnostních příležitostech se znělka ozve třikrát, takže si ji dejte třikrát nahrát, v odstupu asi osmi vteřin. Pozdravuj Dr. Měrku z ostravské konzervatoře, že mu děkuji za ochotu a péči o nahrávku v rozhlase.

                                                                                                                Ilja Hurník

Od  Prof. PhDr. Josefa Jařaba, CSc., rektora UP v Olomouci

Vážený pane řediteli,                                                       v Olomouci dne 15.5.1995

děkuji za Váš milý dopis a dovoluji si opětovat Vám a hlučínskému gymnáziu přání všeho dobrého. Ať se zvláště vyvede tento jubilejní rok ! Čas je vskutku neúprosný a já ve svém hektickém životě stačím některá data sledovat jen koutkem oka a kousíčkem mysli. Výročí našeho gymnázia a jeho oslavy jsem si ale už loni výrazně zapsal do kalendáře. Je pro mne ctí, že mi nabízíte čestné členství v přípravném výboru oslav 75.výročí vzniku hlučínského gymnázia. Rád tuto nabídku přijímám. Na shledání v Hlučíně se těší a srdečně zdraví

                                                                                                               Josef Jařab

P.S. Vzdělání nedělá lidi šťastnějšími a už vůbec skoro nikdy úspěšnějšími, přesto je dělá více lidmi.

.

Od studenta 4.B Radka Mikety ( z matur.písem.práce na téma: Dopis osobnosti)

Drahý pane Bárto,                                                                                      L.P.1995

úvodem tohoto dopisu bych Vám, řediteli Gymnázia Hlučín, chtěl poděkovat za Vaši obětavou práci, která přináší užitek, ale i radost všem zaměstnancům gymnázia a především studentům, kterým se na této škole velmi líbí. Ze všeho nejvíc bych ale nejraději poděkoval Vašim rodičům za ten dobrý nápad zplodit a vychovat z chlapce muže, který zastává nejdůležitější práci i funkci ve státním ústavu, pečujícím o výchovu mládeže a tvarování nové generace. Z výsledků Vaší práce každý vidí, že Vás baví a líbí se Vám. Doufám, že je nebo se aspoň stane Vaším koníčkem... Je dobré, že se kromě vzdělávání staráte také o zdraví a fyzickou kondici studentů - mladý člověk potřebuje hodně pohybu. Chloubou naší školy se určitě staly laboratoře výpočetní techniky, z čehož je vidět, že dobře víte, do čeho investovat, a to i přes nedostatek financí ve školství. Také oprava toalet a podlahy v tělocvičně toto potvrzuje. Nejvíce Vás chválím za to, že dáváte svým studentům svobodu jak slova, tak i činností, vydáváním časopisu, různých soutěží aj. Oceňuji také Vaši snahu získávat nové kantory. Ať už mladé, kteří učí novými, u studentů oblíbenými metodami, nebo zralejšího věku, kteří mají zase určité zkušenosti s mládeží. I učitelé ze zahraničí jsou obohacením a přínosem...Kontakt či komunikace profesorů se studenty je důležitá věc pro obě strany. Jedna z forem je školní rozhlas. Na našem gymnáziu jej sice máme, ale vypadá to, že funguje spíš jako siréna nebo včelí úl, jehož hukot a bzukot přezvučí i vysoký tón řeči paní prof. Sabolové.

Drahý pane řediteli, je mi velice líto, že se s Vámi nemohu osobně setkat a že už budu muset končit. Přeji Vám hodně úspěchů v zaměstnání, vytrvalosti a hlavně zdraví, jelikož ho máme jen jedno.

                                                       S pozdravem Váš ctitel a student Radek Miketa

(pozn. V den posledního zvonění jsem Radka pozval do ředitelny a dlouho si s ním povídal o životě na naší škole, co jej zde trápilo a s čím byl nespokojen, abychom se nedostatky či nešvary pokusili do budoucna odstranit).

.

Od MUDr. Jiřího Kanduse, CSc., primáře MNO

Vážený pane řediteli,                                                                                 L.P. 1996

díky za Váš milý dopis, z něhož jsem nabyl dojmu, že étos a patos této postsametové společnosti je i ve školství ztracen a odsunut na periférii zájmů. Že je to úpadek ? Vždyť už dávno vidíme, že náš nynější život a vývoj nejde vzhůru po přímé, čisté linii lidskosti, ale už spíše kopíruje dráhu letu vrženého granátu i s tím výbuchem nakonec ! Píšete, zda dále bojovat s větrnými mlýny ? Já si myslím, že ano. Osedlat Risunantu, zaklapnout hledí a napřáhnout dřevec ! Vždyť kam bychom došli, kdybychom stále jen ustupovali. Když nedojde ke spiknutí slušných, jsme proti hovadům bezmocni.

                                                     Srdečně zdraví                                    Jiří Kandus

.

Od  Ježíška

Milý Jiří,                                                                                              prosinec 1996

věř mi, že mám v tuto roční dobu práce nad hlavu a tak máš veliké štěstí, že mi víla našla zrovna tvou adresu. Každý člověk má nějaké přání a můžeš si být jistý, že o všech vím !

Je mi známo, že máš v zaměstnání hodně starostí a zdá se ti, že jich každoročně přibývá. Ale po pravdě řečeno, myslím, že to v práci přeháníš ! Jsem na světě déle, než vy všichni lidé dohromady, takže mám dost zkušeností. Mohu-li ti tedy poradit, neber práci tak vážně. Tvoje gymnázium oslavilo nedávno 75 let své existence, to znamená, že leccos už přečkalo. Vsadím se, že se tedy nezboří, když si občas vezmeš dovolenou a pošleš starosti za hlavu. Ano, slyšíš dobře. Nemyslím tím, abys odbýval svou práci. V krizi je samozřejmě nemožné a nemorální opustit všechny starosti a odejít, ale má rada do roku 1997 zní: "Nauč se rozlišovat věci skutečně důležité od těch ostatních ! Ulehčíš si život, to mi věř !

                                                                                Tvůj Ježíšek alias Tvůj syn Luky

Od RNDr. Petra Olšovského, krajského přeborníka Chem.olympiády

Vážený pane řediteli,                                                                     19.3.1997

nahlížím do dopisu, který jsem rozepsal někdy v říjnu a pro nepříliš doborou náladu naštěstí nedopsal, a zjišťuji, že vše, co v něm stojí, už dávno má zcela jiný smysl. Jak se vše rychle mění, uběhla sotva jen kratičká doba, a všechno je úplně jiné.

Vzpomínám na krásné setkání v Hlučíně. Tolik překvapení, ohromili mě všichni mí spolužáci, profesoři, škola i město. Jistě je to tím, že jsem z tohoto prostředí odešel a žiju někde jinde a jinak. Možná jste se doslechl o mém radikálním rozhodnutí, o revolučním kroku v mém životě. Skončil jsem s chemií coby povoláním (pozn. asistentem na PřF Univ.Karlovy) a mám ji opět jen jako svého koníčka a potěšení... Nastoupil jsem ke známé dravé komunikační společnosti (pozn. Telecom) a jako neplavec vhozený do vody jsem se snažil, jen abych se neutopil. Dnes už celkem slušně plavu, práce mě baví, je velmi zajímavá a zjevně prospěšnější než ta má předchozí. Dnes jsem již klidný a vyrovnaný, jsem velice slušně ohodnocen a navíc mám mnohem více volného času než dříve. Kdo ví, třeba se zase někdy rád vrátím k vědě !? Jsem moc rád, že Vám můžu sdělit své pocity a taky se trošku vyzpovídat. Vždycky jsem měl a mám k Vám velkou důvěru. Myslím si, že mi rozumíte a věřím, že mému rozhodnutí fandíte, třebaže jsem Vás nejspíš nepotěšil nebo možná i zklamal....

            Posílám pozdravy od všech a někdy nashledanou !      Petr

Od mých studentů 4.A (mat.roč.1997)

Drahý pane řediteli,                                                                             4.5.1997        

přijměte od nás, prosím, co nejsrdečnější blahopřání k Vaším jubilejním narozeninám a zároveň i naše poděkování za laskavost a trpělivost, se kterou jste k nám po celé naše studium přistupoval.

                                                                                  S láskou Vaši studenti chemie

.

Od Mgr. Jaroslava Hýži, kraj. školního inspektora v.v.

Vážený pane kolego,                                                                            květen 1997

ať Vám při té Vaší padesátce slouží především zdraví. To je předpokladem životního optimismu a dalších úspěchů. A těch úspěchů Vám přeji ještě požehnaně ! A nemohu pominout ani nepřeberné množství trpělivosti, dobré nervy a ve Vaší blízkosti lidi, kteří budou mít stejně ušlechtilé cíle jako Vy. Velmi rád vzpomínám na dobu naší spoluprácev pevné víře, že nejde o vzpomínky jednostranné. A moc děkuji za hezké přijetí při oslavách založení školy. Bez nadsázky - nezažil jsem hezčí.

Přeji Vám, pane kolego, abyste se ve zdraví dočkal dalších "kulatých" narozenin, ať je jich ještě hodně. a ať ty kulatiny chytnou někde zpoždění. Ať to tak neletí !

                                                                                                           Jaroslav Hýža

.

Od společnosti Fischer,a.s., Provaznická 13, Praha 1

Vážený pane Bárto,                                                                      Praha, 18.2. 2000

velice nás těší, že Vám můžeme oznámit radostnou zprávu. Dne 15.2.2000 proběhlo vyhodnocení výherní soutěže "Výzva pro deset miliónů", která byla součástí veřejné diskuze k Národnímu programu rozvoje vzdělávání. Byl jste vybrán jako výherce 1. ceny - zájezd pro dva na Mallorcu v hodnotě 19.980,- Kč od společnosti Fischer, a.s. Děkujeme Vám za Vaši aktivní účast ve Výzvě, která svědčí o Vašem zájmu o budoucnost českého školství.

Slavnostní předání cen se uskuteční u příležitosti Schola Nova 2000 dne 21.3.2000 ve Veletržním paláci Praha za účasti ministra školství ČR Mgr. Eduarda Zemana.

                                                          S pozdravem    Eva Vladykova, za Fischer,a.s.

.

Od Prof.PhDr. Josefa Jařaba,CSc., senátora ČR

Vážený pane řediteli,                                                                  Olomouc, 5.4.2000

srdečně děkuji za milý dopis. Domnívám se, že je velmi chvályhodné podporovat v akademické obci současné i absolventské loajalitu k ústavu, na němž studujeme, nebo jsme studovali, je dobré posilovat tradice. K tomu jistě přispívá i vydávání školních almanachů, kronik, ročenek a jiných publikací.

Rád proto přijímám Vaše pozvání slovem přispět do chystané jubilejní zprávy. Pokud by šlo jen o přepis mé zdravice, bylo by dobré, kdybych ji mohl autorizovat, obratem ji vrátím. Pokud máte na mysli jiný příspěvek, dejte mi vědět, jakého rozsahu a charakteru by měl být.

Zdravím Vás, pedagogický sbor i studenty "mého" gymnázia.

                                                                                                             Váš J. Jařab

.

 Z dopisu Prof. J. Jařaba ze dne 2.6.2000

... Vaše dřívější otázka týkající se mé představy budoucího maturanta. Bylo by to nejspíš na delší povídání a můžetme se po prázdninách třeba domluvit na besedě se studenty.

"V zásadě bych od našich maturantů očekával, že budou zdravě sebevědomí, že budou vědět, že jim škola dala možnost rozvinout kritické myšlení, jejich intelektuální schopnosti i zvláštní osobní vlohy. Výsledkem by měla být i schopnost soudně posoudit vlastní možnosti v dalším životě, schopnost najít si prostor pro seberealizaci, který by dával člověku pocit radosti a uspokojení z práce, kterou se rozhodl dělat. A naše školství by mělo být schopno takové maturanty (a následně i vysokoškoláky) vychovávat. Ledaco se mění k lepšímu. Víme ale též, že stále existují velké rezervy. Ale není tomu tak jen u nás."

Přeji Vám, pane řediteli, a všem kolegům ve sboru i studentům gymnázia pěkný závěr školního roku a krásné prázdniny. Já sám dnes odjíždím do Brazilie, kde budu až do konce června.   Se srdečným pozdravem

                                                                                                                    J. Jařab

.

Od  prof. Ilji Hurníka, DrSc.H.c., hud.skladatele a spisovatele

Přílohou dopisu byl pozdrav maturantům roč. 2001 :

Milí maturanti !

V koncertním sále hraje jakýsi umělec. V hledišti sedí dva Rusové. Jeden se nakloní k druhému : " Úžasné. Jak ho naučili takhle hrát ? " Druhý řekne tvrdě: " Bili ho ! "

Podobně jsem se podivil příspěvkům ve Vašem almanachu. Krásně jste je sepsali i vykreslili, ačkoli Vás nebili. Vaše škola musí být výborná, když Vás pozvedla na takovou úroveň. Možná, že se Vám bude po ní stýskat. Tohle jsem i já prožíval, když jsem se loučil se svými učiteli. Ale zároveň se mne dotklo cosi nového, pocit svobody. Teď už budu s hudbou sám, a o to víc bude moje.

Také Vy teď vezmete své schopnosti, svůj talent do vlastních rukou, i volbu, jak s ním naložit. Cosi končí, ale otevírá se Vám volný obzor. Na cestu k němu Vám přeje hodně štěstí

                                                                                                         Váš Ilja Hurník

.

Od mého syna Lukáše, studenta FF Ostravské univerzity

Milý tatínku,                                                                                            19.12.2001

zapomínáš na jednu věc. Od narození sdílím svůj domov s učitelem (a navíc ředitelem), takže jakékoliv naivní iluze se u mne ani nemohly vytvořit ! Nepatřím k těm, kteří si myslí, že tohle povolání lze dělat jinak a lépe, že to budu právě já, který si studenty bez problémů získá a vyučování bude potom vzájemnou radostí. Zkrátka, nepotřebuji ani žádnou pedagogickou praxi, stačí mi Tvá vyprávění, která poslouchám už 21 let...

Učitelství považuji za životní poslání, něco jako misionářství. Nikdo Ti za něj moc nedá, je to zdánlivě nevděčná dřina - ale na druhou stranu - je nutné k tomu, aby lidstvo přežilo, aby se z dítěte stal opravdový člověk. Je to víc než jen pětačtyřicet minut před rozběsněnou smečkou. Ten pocit je ve mně tak silný, že jej nemůže vyvrátit ani sebehorší zkušenost - vlastně spíš naopak.

Jsem Vodnář, Ti se neradi vzdávají a víš, co je podle prastarých nauk jejich životním posláním ? VNÁŠENÍ ROVNOVÁHY DO SVĚTA. Takže to přinejmenším zkusím. Měj se krásně !                                                                                            Luky

(pozn. Tento dopis je synovou odpovědí na mé zrazování z kantořiny a mé doporučení, aby se po promoci věnoval spíše žurnalistice, kterou s češtinou rovněž studoval).

.

Od Marka Ebena, herce, moderátora, zpěváka

Milý Jiří,                                                                                          Praha, 2.8.2002

moc Ti děkuji za psaní i milé pozvání na Vaši benefici k Iljově osmdesátce. Víš, že máš skoro stejný rukopis, jako můj táta ? Při pohledu na adresu bych se vsadil, že to psal on. Pokud jde o ten říjen, to víš, že bych k Vám, do Hlučína, rád přijel, ale moc dobře to zatím nevypadá. Komplikuje to právě ta naše nová deska (pozn. " Já na tom dělám") a podle všeho budeme asi někde i hrát. Ale zkus mi zavolat v září, budu vědět víc.

Moc Tě zdravím a obdivuji tu Tvou archivářskou a kronikářskou práci, já si nejsem schopen ani uklidit stůl !

                                                                                                              Tvůj Marek

(pozn. Marek Eben sice do Hlučína nepřijel, ale studenti ze školního rádia Omega s ním natočili v Praze rozhovor - viz. 76. výroční zpráva v rubrice "Kterak jsem přežil 11 ministrů)

.

Od prof. Ilji Hurníka, DrSc.H.c., hud.skladatele,spisovatele a pedagoga

Milý Jiří,                                                                                            Praha 5.8.2002

to moje zaokrouhlení už propuklo, mám pozvání do řady míst. Na cestování jsem nikdy moc nebyl, ale zatím jsem se všude potěšil, dočkal se výborných provedení, v Praze své Symfonie in C, Flétnového koncertu a Stravinskyan na Pražském jaru, Šulamit na Janáčkově máji se skvělou paní Bytnarovou, Lukáš se svým sborem premiéroval Prastaré obrazy v Kroměříži (v den, kdy se na Hukvaldech hrál můj Diogénes).

Do Hlučína rád přijedu, nejspíš by to mohlo být někdy kolem ostravského provedení mé Maryky koncem října.                                                                  Zdraví Tvůj Ilja

.

Od Ing. Evžena Tošenovského, hejtmana Moravskoslezského kraje a jeho náměstkyně pro školství PhDr. Jaroslavy Wenigerové

Vážený pane řediteli,                                                                  Ostrava,10. 3. 2003

dovolujeme si Vám oznámit, že jste byl u příležitosti ocenění pedagogických pracovníků škol a školských zařízení Moravskoslezského kraje ke Dni učitelů v roce 2003 vybrán v kategorii " Dlouhodobá tvůrčí pedagogická činnost". Srdečně Vám blahopřejeme a zveme Vás k slavnostnímu předání ocenění, které se uskuteční v pátek 28. března v 10.00 hod. v Minoritském kláštěře v Opavě.

Těšíme se na setkání s Vámi.

PhDr. Jaroslava Wenigerová                                                 Ing. Evžen Tošenovský

.

Od  RNDr. Jaroslava Nezbedy, střed. profesora, spolužáka a přítele

Milý Jirko,                                                                                               21.7.2004

šokoval jsi mne zprávou, že Ty, sportovec a tělocvikář, máš nemocné srdce !  Jsem rád, že jsi měl alespoň rychlou lékařskou pomoc a že snad to už bude zase dobré. Ale kočírování gymnázia dnes, kdy chce každý, i kdo na to nemá, jen studovat, kdy máš coby právní subjekt obrovskou odpovědnost úplně za všechno, to je zabiják. Nejlepší by opravdu, jak píšeš, bylo odučit si své pensum a jít domů. Však už jsi pro školství toho udělal dost. Ty se hlavně teď šetři a sekni s ředitelováním ! Zdraví je hlavní, ať se dožiješ bez úhony důchodu. Užij si lázní v Teplicích a rozjímej tam nad mými dobře míněnými slovy.

                                                                                                         Zdraví Tě Jarda

.

Pozdrav od mého studenta Martina Plačka, čerstvého vítěze krajského kola chemické olympiády

Vážený pane řediteli,                                                            Běstvina, červenec 2004

moc Vás zdravím z přípravného kurzu chemie. jak už se stalo téměř tradicí, tábor v Běstvině je skvělý. Lektoři jsou hrozně milí a vstřícní, ale i přesto už mě z toho všeho třeští hlava. Vám přeji, ať si pořádně odpočinete a zotavíte v nejvyšší možné míře, ať se můžete s chutí a elánem Vám vlastním pustit do následujícího školního roku.

                                                                                     S pozdravem  Martin Plaček

.

Od studentů sexty, které jsem učil chemii

Náš milý pane řídící,                                                               v  Hlučíně,  říjen 2004

dlouho jsme přemýšleli, jak začít tento dopis, a nemohli jsme najít vhodná slova, kterými bychom vyjádřili, jak moc nám tu chybíte ! Maturita nám klepe na dveře a postrádáme Váš optimismus, který nám všem dodával odvahu a sebejistotu. Všichni Vám držíme palce a tak jako Vy vždy věříte v nás, tak i my věříme, že svůj velký boj s nemocí vyhrajete a že spolu odmaturujeme !

                                                                                                               Vaše sexta

.

V průběhu října - prosince 2004 mi na můj mobil přicházela do olomoucké Hemato-onkologické kliniky spousta textových zpráv, které mě nejen potěšily, ale i hodně psychicky pomáhaly  "držet se nad vodou". Mnohé z nich jsem si opsal z mobilu do bloku, abych je později přepsal do naší rodinné kroniky. Snad mi bude prominuto, že u vybraných neuvedu jméno jejich autora, pokud si je zde přečtou, určitě poznají tu svou.

- Jirko, to musíš zvládnout ! Lemieux i Holaň to taky zvládli, držím Ti moc palce !

- Velmi často na Tebe myslím a upřímný zájem o Tvé uzdravení mají i ostatní spolupracovníci. Dověděla jsem se, že v nemocnici Tě navštívili studenti a byl jsi tomu rád. Taky bych raději přijela, ale vím, že na  JIPku  může pouze rodina. Bojuj a věř !

- Ahoj, Jiří, setkání se sponzory skončilo, všichni Tě moc a moc pozdravují, přejí brzké uzdravení a setkání s Tebou si chtějí zopakovat. To víš, já Tě nemůžu nahradit !

- Jiří, srdečně tě zdravím. I když Ti není zrovna veselo, drž se a budeš-li mít chuť, ozvi se. Nezapomeň, že Valaši mají silný kořínek a všechno vydrží !

- Pane řediteli, doufám, že zánět ledvin je zahnán a už začínáte bojovat pomocí chemy. Myslím na Vás. Držte se ! Chybíte nám ve škole. Mijíme Olomouc na úspěšné cestě z Vel. Británie.

- ChO hotova, výsledky výborné, s maturanty opakuji, jsou šikovní, nebudeš mít zpoždění, až se vrátíš, ale nespěchej, i když nám chybíš. Rády bychom Tě navštívily, ale až budeš chtít. BOJUJ !!"

- Tvůj pozdrav sextě ráda vyřídím, včera jsme vítězství v NON STOPu oslavili a mysleli i na Tebe. Drž se !

- Pane řediteli, pozdrav ze slunné Itálie posílají všichni účastníci. A litují, že tu s námi nejste. Bojujte !

- Cítím potřebu Tě pozdravit a povzbudit nejen zprostředkovaně přes GL, ale i takto osobně.

- Díky za optimistickou zprávu, že zánět je zažehnán. Už se těším na den, kdy pitný režim budem plnit zásadně Plzní a vodu necháme starým babám !

- Dnes jste nám moc chyběl. Posílám Vám něco ze své energie, prý to pomáhá !

- I léčení leukemie má dnes lepší vyhlídky než před lety. Musíš být optimista, i když se to dobře říká, ale jinak to nejde. Máš doma milující manželku a syna, to je skvělé zázemí, které Tě jistě podrží. Budu na Tebe myslet a v duchu držet palce !

- Milý Jiří, je to smutné, co Tě potkalo. Ale jak slyším a čtu, lékaři v léčbě takových nemocí prudce pokročili a při tom báječném kontaktu s celým světem máš velkou naději na uzdravení. Od mé známé lékařky vím, že olomoucká nemocnice je u nás v tomto směru nejlepší, má světovou úroveň a jsi v nejlepších možných rukách.

- Ve škole je teď klid, čekám na schůzi Sdružení rodičů - ředitelna je tak prázdná, chybíš tu ! Vím, že to bude ještě dlouho trvat, než Tě pustí domů, ale bojuj !

- Blahopřeji i Tobě ke krásnému úspěchu Martina Plačka v krajském kole Chem.olympiády (1.místo a postup do celostátního kola), protože bez základu, motivace a povzbuzování, které jsi vložil a vkládáš do nadaných studentů, by se takový úspěch obtížně nebo vůbec nedostavil. Takže vychutnej si svůj pedagogický svátek. Moc zdravím a drž se !

- Jiří, přejeme Ti sílu a pevnou vůli a věříme, že svým optimismem překonáš současné problémy a budeš zase rozdávat úsměv a dobrou náladu.

- Jsem smutný, že se nemohu k maturitě připravovat s Vámi. Už se mi po Vás stýská...

- Hezkou adventní neděli, odpoledne na koncertu v Ludgeřovicích budeme na Vás myslet. Přeji Vám, aby ozdravný pobyt doma byl co nejdřív. Držím Vám palce !

- Dopadlo to dobře, Klára Hladišová a Mirek Liška zpívali božsky. Kostel byl plný, ale Tys nám tam chyběl... Opatruj se a uzdravuj se !

- Právě jsem viděla maturitní tričko své třídy. Na hrudi je Tvoje i moje podobizna s uvedením jména a funkce, vzadu karikatury všech studentů s křestními jmény. Je to vkusné a originální. Vrcholí přípravy na stužkáč - moje labutí píseň. Moc Tě zdravím, drž se !

- Budeme na Vás vzpomínat i dnes večer na stužkáči, vím, že tam budete s námi.

- Dobré ráno z hlučínského pivovaru, kde slavíme právě náš stužkáč. Moc jste nám tam chyběl, všichni Vás moc zdraví a máme Vás moc rádi. Vaše sexta

- Jiří, léč se, odpočívej a drž se. Děcka měla na závěr programu na stužkáči upravený text Nohavicovy písničky, ale refrén, k mé radosti, nechali : " Dokud se zpívá, ještě se..."

- Drahý pane řediteli, všichni na Vás moc myslíme a přejeme Vám, aby tohle všechno už brzy bylo po nás všechny jen nepříjemnou vzpomínkou. Hodně síly a optimismu, protože to bude zase dobré. To Vám ze srdce přejí nejen všichni kolegové, ale taky studenti a jejich rodiče. Asi to víte, jak Vás všichni máme rádi !

- Náš milý pane řídící ! My, maturující z chemie, neustále netrpělivě očekáváme Váš návrat a neztrácíme víru ve Vaše uzdravení - stejně jako všichni ostatní !!!

- Dobrou chuť při domácí stravě, vlastní postel zvládneš hravě a chlupatý kamarád uvolní ji jistě rád !

- Milý Jiří, přeji Ti brzký návrat, abys mohl opět skákat přes kaluže, hodně sluníčka pro Tvoji duši a hodně pozitivní energie. Vydržať !

- Vážený pane řediteli, že na Vás všichni myslíme a přejeme Vám uzdravení - to víte, že Vás to celé s nemocí štve, rozčiluje, bolí, unavuje a trápí - to my jen tušíme, že jste vždy myslel víc na druhé než na sebe - tak to víme jistě ! Do Nového roku přejeme hlavně zdraví, abyste zvítězil nad tou, která Vás pronásleduje a my věříme, že se Vám to podaří !

Moje odpověď na PF 2005 z hlučínského gymnázia :

" Vážené kolegyně a kolegové, vážení spolupracovníci,

moc Vám všem děkuji za všechna ta krásná povzbuzující slova a přání brzkého uzdravení, která se ke mně v průběhu mého pobytu na olomoucké klinice nejrůznějšími cestami dostala. Vědomí, že na mne myslíte, mi při mé léčbě hodně pomáhá a je to moc dobrý pocit, když vím, že nejsem se svou nemocí sám, že mi tolik fandíte.                                                    Váš J.Bárta "

.

V závěru škol. roku 2004/05 jsem rozeslal ředitelům gymnázií MSK a hlučínských základních škol email tohoto znění :

.

" Milá kolegyně, milý kolego,                                             v Hlučíně, 28.6.2005

vzhledem k tomu, že jsem obdržel v minulém roce opakovaná vážná varování ( ve formě dvou lékařských diagnóz), rozhodl jsem se na svou funkci rezignovat a předat ji mladšímu. Protože jsem s Tebou (s Vámi) strávil ve vzájemné spolupráci nemálo let, dovol (te) mi, abych Ti (Vám) za ni poděkoval a popřál do dalších let nelehkého ředitelování hlavně pevné zdraví (ze mne si rozhodně příklad neberte). Hodně si o nadcházejících prázdninách odpočiň (te), potřebuješ to jako sůl !

Těším se na , byť už ne tak časté jako doposud, setkání s Tebou (s Vámi).                                                       Srdečně zdraví      Jiří Bárta, G Hlučín

.

Uvedu zde pouze některá z reakcí mých kolegů - ředitelů na můj email :

- Jirko, díky za přání, zaskočilo mne, i když jsem o Tvých "varováních " něco málo věděl. Když bydlíš v Ostravě, najdi v novém roce při vycházkách chvilku a určitě se zastav, rád Tě u nás uvidím. Nemusíme hrát pinec, ale můžeme si spolu zapět při kytáře. Hodně pohody a zdraví přeje                                                           J.Svrčina

.

- Nazdar. Jirko, Tvá zpráva o ukončení ředitelské funkce není pro mne lichotivá, hlavně pak Ty důvody zdravotní. Sám víš, že nervy, které provázejí naši činnost, nelze naprogramovat. Chtěl jsem Ti poděkovat za celé uplynulé období, protože jsi patřil ke kolegům, na které jsem se mohl bez obalu obrátit s problémem jakéhokoliv druhu. Přeji Ti, aby se Ti zdravíčko upevnilo.               Moc zdraví                       V. Štencel

.

- Vážený pane kolego, hned na jedné z prvních porad ředitelů jsem měla možnost Vás poznat jako ředitele nadmíru přátelského a ředitele - profesionála. Proto jsem zprávu o Vašem odstoupení nepřijala ráda. Ale přece jen vím z vlastní zkušenosti, že jde-li o lidské zdraví, bylo to z Vaší strany nejlepší rozhodnutí. Těším se na setkání s Vámi při nějaké příležitosti a přeji Vám hodně zdraví, od lékařů jen ty nejlepší zprávy a hodně pro Vás tak typického optimismu a radosti z Vaší kantorské práce.            Z.Průšová

.

- Vážený pane řediteli, zůstanete pro mne vždy vzorem dokonalého ředitele, který zvládal skvěle řízení školy a zůstal při tom tolerantní a lidský. Bylo mi ctí spolupracovat s Vámi a pokud budeme potřebovat vyučujícího chemie, s důvěrou se na Vás obrátíme. Dveře naší školy jsou Vám kdykoli otevřeny, byť byste se měl zastavit na šálek kávy. Přeji Vám dostatek poklidu a pohody, i když to možná není zrovna to, čeho je Vám třeba. Ale jaksi se mi jen zdá málo pravděpodobné, že byste po mnohaletém ředitelském tréninku v českém školství, nezmákl libovolný počet jakýchkoliv lékařských diagnóz. Za všechny  v našem sboru i  za sebe Vám držím palce !                                                                                                  J. Poláchová

.

Vážený pane doktore,                                                              v Ostravě, 19.9.2005

dovolte, abych Vám u příležitosti ukončení Vašeho působení ve funkci ředitele Gymnázia Hlučín poděkoval za vynaložení úsilí, osobní nasazení a aktivní přístup při plnění náročné a společensky vysoce prospěšné práce a současně ocenil Vámi dosažené výsledky.

Velmi si vážím Vašich schopností a dovedností, které jste uplatnil při práci s mladou generací. Upřímně Vám přeji pevné zdraví a mnoho sil ve Vašem dalším osobním životě.

                                                                   Ing. Evžen Tošenovský, hejtman MSK

(pozn. Tento dopis mi předal hejtman MSK na setkání s řediteli SŠ, kteří ukončili své ředitelování - viz. rubrika Fotogalerie - Školní fotky po r. 2000)

Zdravím vás z redakce, pane řediteli!


   Musím říct, že  na Vás vzpomínáme na každém třídním srazu.
Jsem rád, že jsem zažil zlatá léta hlučínského gamnázia... Před chvílí
jsem se svěřil své šéfové, která tady zpracovává volební zprávy, že jsem
vlastně v rozhlase i díky Vám. Možná se to nezdá, ale rádio Omega byl
dobrý start. Jako amatéři jsme se naučili spoustu praktických věcí a to
možná u mých šéfů rozhodlo. Když jsem jim tady řekl, že umím stříhat
zvuky, tak se dost divili a byli rádi, protože jsem jim ušetřil hodně
práce - všechno by mě to museli naučit. Nic z toho by se ale asi nestalo,
kdybyste nepodporoval studenty ve všech možných i nemožných aktivitách (i
když jsme to tehdy s Petrem Práškem ani nečekali, že Omegu opravdu
povolíte). Jsem rád, že jsem to zažil, často na tu dobu vzpomínám a vím,
že nejsem sám. Mnozí jsme se totiž přesvědčili, že vstřícný vztah k
tvořivosti a nápadům studentů není samozřejmostí. A ty činnosti mimo
školu, to nejsou jenom věci, na které se celý život vzpomíná jako na
lehkomyslné dovádění, pro mnohé totiž znamenají možnost najít a rozvíjet
to, co je baví. V tom byl Váš přístup k nám moderní a mnozí by si z toho
měli vzít příklad...
 Přeji Vám krásnou neděli...

Michal Schoffer

TOPlist TOPlist

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA